Naše tělo toho říká víc než naše pusa. Podle vědců 50 až 97 % informací o sobě předáváme prostřednictvím nonverbální komunikace – naším postojem, gesty, výrazem tváře atd. Přitom často „říkáme“ něco jiného, než bychom chtěli. Když porozumíme řeči těla, pomůže nám to v osobním i profesním životě. 

 

„Nezajímej se jenom o to, co lidé říkají, ale i to, jak to říkají; pokud budeš bystrý, objevíš více pravdy svýma očima než ušima. Lidé mohou říkat, co chtějí, ale nemůžou vypadat tak, jak chtějí; jejich vzhled často odhalí to, co se slovy vypočítavě snaží skrýt.“
 – Lord Chesterfield 

Jak řekl lord Chesterfield – i když se něco snažíme utajit, naše tělo nás většinou práskne. Proto se říká, že lhář se nedokáže druhým dívat do očí. Tíha viny ho zavalí a on uhne pohledem. Není to pravda – člověk, který si je dostatečně vědom svého těla, vám bude lhát do očí bez nejmenších problémů. Na druhou stranu – dobrý pozorovatel si může všimnout nějakých zvláštních  tiků těla, které lháře usvědčí. Dobrá znalost řeči těla se vám bude hodit jak v osobním, tak profesním životě. 

Vždycky je dobré umět odhadnout, jak se druhý cítí, poznat, kdy vám lže, vědět, jak položit důraz na své argumenty nebo se bránit před příliš dominantním kolegou. 

 

Historie řeči těla

Zvýšený zájem o řeč těla se objevil až v druhé polovině 20. století. První výzkumy jsou ale mnohem starší. Jeden z prvních vědců, který se o toto téma začal zajímat, byl Francis Bacon na začátku 17. století. 

Skutečná revoluce ve zkoumání řeči těla ale přišla až mnohem později. Americký psycholog Paul Ekman začal zkoumat lidskou mimiku napříč různými kulturami. Díky studiu kmenů, které nepřišly do většího kontaktu s novými médii a západní civilizací, dokázal definovat 6 základních emocí, které vyjadřuje lidská tvář:

1.    hněv,
2.    znechucení,
3.    strach,
4.    štěstí,
5.    smutek,
6.    překvapení,
7.    opovržení.

Jak jeho studie pokračovaly, počet emocí postupně narůstal – po boku původních 6 se zařadilo pobavení, rozpaky, úzkost, vina, pýcha, úleva, spokojenost, radost, hanba a další.

 

Jak mluví tělo

Studie Paula Ekmana se ale věnují jenom jedné části řeči těla – mimice. Lidské tělo mluví více způsoby:
1.    Mimika – pohyb a výrazy obličeje.
2.    Kinezika – pohyb celého těla, jehož součástí je i Gestika – posunky rukou a nohou.
3.    Haptika – tedy kontakt hmatem.
4.    Vizika – čili oční kontakt.
5.    Posturika – postoj celého těla.

K těmto bychom mohli přidat ještě dvě kategorie spadající do oblasti mezilidské nonverbální komunikace, totiž:

6.    Proxemika – komunikace odvislá od vzdálenosti k druhým.
7.    Chronemika – nakládání s časem při komunikaci.


Která z nich je nejdůležitější? Podle Lukáše Hrdličky, odborníka na komunikaci a prezentaci, záleží na konkrétní situaci. „Když spěcháte a s člověkem si stihnete jenom podat ruku, tak bude nejdůležitější haptika. Když na konferenci s někým navážete oční kontakt, tak pouhé mimické gesto může předurčit, jestli si budete s druhým člověkem příjemní,“ vysvětluje Hrdlička. Hlavní je, aby celá řeč těla byla v souladu. 

 

Jak se začít cvičit

Podle vědců tělo předává něco mezi 50 a 97 % informaci (záleží na studii), které o nás druhý člověk přijímá. Jak tomu ale rozumět? Kdyby se vám někdo snažil vysvětlit teorii relativity jenom s pomocí tělesných posunků, asi teorii nepochopíte. Řeč těla nám tedy primárně nepředává informaci o tématu, ale o samotném člověku. Problém je v tom, že nevědomky můžete vysílat informace, které nechcete. Například je pro vás pohodlné mít ruce v kapsách, ale protože jste přitom celí zkroucení do sebe, ostatní mají pocit, že se cítíte nejistě a nepohodlně. Což je problém například na rande. Podle Lukáše Hrdličky je tedy nejdůležitější uvědomit si, kde mě moje řeč těla zrazuje. 

„Někdo mluví na lidi moc zblízka, někdo mluví moc dlouho atd. Nedůležitější je sebepoznání. Zkuste se někdy nahrát, požádejte přátele o zpětnou vazbu nebo se zeptejte zkušeného lektora,“ doporučuje Hrdlička. Nespokojte se s jedním názorem, ale zjistěte si tolik, kolik jenom můžete. Jakmile přijdete na to, kde děláte chybu, začněte studovat. Čtěte knihy o prezentaci, najděte si odborná videa na internetu nebo začněte chodit na školení k profesionálovi. „Mnoho lidí dělá tu chybu, že se chce stát dobrým řečníkem během jednoho měsíce a zlepšit všechno najednou – gestiku, posturiku, úplně všechno. Když se člověk snaží dělat všechno najednou, tak neudělá nic. Zaměřte se tedy na jednu oblast, pracujte na ní, a když uvidíte zlepšení, posuňte se dál,“ dodává Hrdlička.

V druhém článku se podíváme na základní principy řeči těla a ve třetím se podíváme na něco praktického – na tzv. silná a slabá gesta.

Vojtěch Žák