Soňa Nedomová se dvacet let zabývá personalistikou a poradenstvím pro firmy. Za dobu své praxe se setkala se stovkami uchazečů o zaměstnání, kteří dělají pořád ty samé chyby. V tomto rozhovoru i na své přednášce na konferenci JobAcademy poradí, jak mezi ně nepatřit, ale jak naopak na potenciálního zaměstnavatele udělat dojem. Pro čerstvé absolventy pak má povzbuzující zprávu: jejich situace na trhu práce prý není zdaleka špatná, jak si často myslí.

Jak vypadá celý proces, když firma chce najmout nového zaměstnance?

Vždy se nejprve ptám, jak to dělali dosud, jakého člověka na té pozici měli a proč ji teď obsazují. Co se zaměstnavateli líbilo na dosavadním zaměstnanci, zda chce někoho podobného nebo s čím naopak nebyl spokojený. Pořád se ptám, co očekává, k čemu toho člověka bude potřebovat, co je cílem jeho práce. Podle toho se sestaví inzerát, doporučí se zdroje a nastaví efektivní výběrové řízení. Buď jsou to klasické pohovory nebo assessment centra, záleží na tom, koho firma hledá. Dnes jen pohovor nestačí, protože se o lidech potřebujete za krátkou dobu dozvědět co nejvíc informací.

Jak mají potenciálního zaměstnavatele zaujmout čerství absolventi bez velkých zkušeností či referencí?

Lidé, co hledají první pozice, by se měli orientovat na kariérová místa, tedy trainee programy nebo pozice, u kterých je v inzerátech napsáno, že jsou vhodné pro absolventy. Do životopisu pak nepište, co jste dělali, ale jak jste to dělali a jaké jste měli výsledky, aby si za tím personalista uměl něco představit. Životopis by měl být jasný, měl by směřovat na danou pozici, univerzální je k ničemu. Když přijde 300 životopisů, personalista má na jeden životopis dvacet vteřin. Když ho nic nezaujme, odloží ho. I úprava životopisu by měla odpovídat dané pozici. Ale lidé o tom nepřemýšlejí, dávají tam nevhodné fotky, také e-mailová adresa prdelka.suzuki@... je opravdu nereprezentativní, přitom u studentů se tyhle maily pořád objevují.

Je nějaká zásadní chyba, kterou když udělám, tak personalista můj životopis rovnou odloží?

Když v něm není nic, co personalista potřebuje najít. Nebo když je úplně mimo vybranou pozici. Někdo doporučuje posílat co nejvíc životopisů, že se třeba některý zaměstnavatel chytí, ale já si to nemyslím. Naopak by se mu měl člověk pečlivě věnovat, měl by mít svou hodnotu a  hledat si takové zaměstnání, kde se může realizovat. Jsou tři otázky, na které musíte vědět odpověď, i když vás vzbudí o půlnoci: proč chcete do té firmy jít, jaké jsou vaše silné a slabé stránky a za kolik chcete dělat peněz. Tyhle otázky musíte mít excelentně nacvičené, jsou u všech pohovorů a dělají největší problémy.

Co chce personalista slyšet v souvislosti se silnými a slabými stránkami?

Mělo by to souviset s pracovní pozicí a jejími požadavky. Můžete být třeba samostatný a flexibilní a negativem může být, že nerad rozhodujete o něčem, v čem ještě nemáte velké zkušenosti. A na dané pozici je právě chce nabýt nebo zdokonalit. Když je nejhůř, existují únikové slabé stránky, jako že nemáte hudební sluch. Nejde až tak o verbální projev, ale o to, abyste to řekli z placu, sebevědomě a přesvědčivě. Stejné je to i s platem. Měli byste vědět, jaké jsou platy na obdobných pozicích a jakou částku a proč chcete vy.

"Zaměstnavatelé nechtějí člověka, který bere všechno."

Jak se chovat na samotném pohovoru?

Důležité je přijít včas, vědět o firmě dostatek informací a být upravený. Člověk by se taky neměl nikdy omlouvat. Neříkat jako první větu „Já se omlouvám, já jsem absolvent, já nic neumím.” nebo „Víte, já jsem absolvoval loni v červnu a pak jsem si chtěl půl roku odpočinout. Na žádném pohovoru jsem zatím nebyl, protože ještě nevím, co chci dělat.” Překvapivě ale tohle říká každý druhý. Lidé vůbec nemají sebedůvěru a znevažují tím i svoje vzdělání. Nemají úctu k tomu, že dokázali vystudovat Masarykovu univerzitu, tak přece něco musí umět.

S jakými kuriózními případy jste se při pohovorech setkala?

Neuvěřitelné je, co jsou schopní uchazeči u výběrového řízení říct. Jeden řekl, že jeho koníčkem je hraní karet za peníze, že se tomu věnuje čtyři hodiny denně. Neříkám, že nemá být člověk upřímný. Ale trh práce by se neměl odlišovat od normálního trhu, svým způsobem je to obchod s lidmi. Jestliže se ten člověk chce prodat na trhu práce, musí prezentovat to, o čem si myslí, že zaměstnavatel potřebuje vědět, aby ho přijal. Ne říct, že nemůže jet na třítýdenní firemní školení, protože chová pavouky a nikdo mu je nechce hlídat.

Pokud absolventi nemají tolik zkušeností a chtějí oproti ostatním získat výhodu tím, že by akceptovali něco víc, co všechno mají přijmout? Například přesčasy, práci o víkendech…?

Jen co sami uznají za vhodné. Protože když se budou tlačit do něčeho, čeho nechtějí, je to zbytečné. Záleží, kam se svou činností chtějí dosáhnout. Pokud chtějí nějaké zaměstnání proto, aby měli hezký řádek v životopisu, musí holt zatnout zuby, přijmout stanovené podmínky a vydržet to tam. Jako student nebo absolvent hledejte různé praxe a stáže, abyste měli do životopisu co napsat. Nevadí, že chcete pracovat v jiném oboru, než máte vystudovaný. Vysoká škola vám dala základy, máte přehled, umíte pracovat s informacemi, museli jste se zapřít, být vytrvalí a důslední. Využijte toho. Důležité také je vyhledávat kontakty, nespoléhat jen na inzeráty, ale ptát se po známých, zajít si do firem. Při osobním kontaktu si vás zapamatují lépe, než když jen pošlete životopis. Když už je nejhůř, jsou dobrá i call centra. Je to práce mimo obor, ale naučíte se tam komunikovat, zvládat obtížné situace a pravidelně vstávat.

Jaká je obecně situace absolventů na trhu práce?

Podle mě je hodně zveličované, že o ně firmy nemají zájem. O absolventy, kteří mají správné kompetence a umí se prezentovat, zájem je. Nemají to těžší než jiná pracovní skupina. Pro jednoho klienta od srpna hledáme nového zaměstnance. Zájemci teoreticky splňovali požadavky, ale neuměli přesvědčit, že to myslí vážně, neuměli se prezentovat. Absolventi se obecně hlásí málo, z jejich strany je hodně rezignace. Jednoduše se bojí, že je nikdo nechce. Přitom to ale není pravda a místa pro ně jsou.


(Markéta bartoníčková, KC MU)