Vím, že nevím. Ale proč nevím?
Patříš mezi ty, kdo se při otázce „Tak co budeš dělat po škole?“ raději dívají do země, přehazují téma na počasí, nebo v duchu spřádají plán útěku?
Každý má ve svém okolí někoho, kdo už od dětství přesně věděl, čím chce být. V osmi rozebral celý počítač, ve čtrnácti naprogramoval svoji první webovku a dnes rozjíždí technologický startup. Často máme tendenci porovnávat se spíše s těmi, co jsou na tom oproti nám o něco lépe. Někdy nás to popožene k lepším výkonům, jindy nás to spíš frustruje a demotivuje.
Mám pro vás ale dobrou zprávu. Těch, co neví, je spousta. Možná dokonce mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Jen to všichni neříkají nahlas. Mnozí mají pocit, že by měli mít jasno, a tak navenek působí, že přesně vědí, kam míří. Uvnitř se ale dost možná cítí ztraceni.
„Co z tebe teda bude, až dostuduješ?“
„Už víš, čím chceš být?“
„A tím se dá fakt živit?“
Občas už se zdá, že by návštěva rodiny bez těchto otázek ani nebyla kompletní. Nedělejte si hlavu z toho, že nevíte, jak odpovědět. Není nic špatného na tom, když svoji kariérní dráhu nemáte hned naplánovanou od promocí až po odchod do důchodu. Kariéra není pevně nalinkovaná cesta, ale spíš série menších rozhodnutí, zkušeností a odboček. Je v pořádku zkoušet různé směry a hledat postupně to pravé. Nenechte se proto těmito otázkami rozhodit. Odpověď „Nevím“ je úplně v pořádku.
Dříve se ke kariéře přistupovalo jako k něčemu lineárnímu. Naplánujeme si cestu z bodu A do bodu B a pak už jen postupujeme podle předem promyšlených kroků. Předpokládalo se, že prostor, ve kterém se kariéra odehrává, je poměrně stabilní a předvídatelný. Ve světě, kde je běžné věnovat se jednomu povolání celý život, to možná i mohlo fungovat. V dnešní době už je tato představa trochu naivní. Do života nám totiž průběžně vstupuje tolik různých proměnných, že udržet takto jasně daný plán téměř není reálné. I samotný trh práce se navíc rychle vyvíjí a mění. Některá povolání zanikají, jiná naopak vznikají. To, co platí dnes, nemusí platit i za rok nebo dva.
Tuto skutečnost v roce 2003 zpracovali Pryor a Bright do tzv. teorie chaosu. Říkají, že kariérní plánování si můžeme představit jako pokus hodit pingpongový míček na terč, který je na druhé straně místnosti. V místnosti jsou ale otevřená okna, zapnuté větráky a všude si hrají štěňata. Dráha takového míčku se nedá moc dobře předpovídat a i přesto, že budete mít jasně stanovený cíl (trefit se do terče), tak se vám ho podaří naplnit jen s velmi malou pravděpodobností. Někdy potkáte zajímavého člověka, jindy se dostanete k inspirativnímu článku nebo k nečekané nabídce – a vaše cesta se posune úplně jiným směrem, než jste si původně mysleli.
To ale samozřejmě neznamená, že plánování nemá žádný smysl. Autoři teorie chaosu radí přijmout změnu a nepředvídatelnost jako přirozenou součást vaší kariérní dráhy. Namísto fixních cílů prosazují tzv. plánování neplánovaného. To obnáší flexibilitu, průběžnou revizi plánů a schopnost adaptovat se na změny. Namísto pevného plánu doporučují cíle formulovat jako dočasné, s vědomím toho, že je bude potřeba upravovat. Velkou roli v tom vždy bude hrát i náhoda. To ale neznamená, že s tím nemůžete nic dělat.
Náhodě naproti můžete jít například tak, že budete zkoušet nové věci, seznamovat se s lidmi a rozšiřovat si obzory. K tomu může pomoci například:
Spousta lidí čeká na tu dokonalou pracovní příležitost nebo perfektní načasování. Dokud si nejsou stoprocentně jisti tím, co by od práce chtěli, tak se ani nepouštějí do hledání. Tato strategie se ale nemusí vždy vyplatit. V poradenství se proto někdy pracuje s pojmem Kariérní prototypování. Pojem je převzatý z designu. Když designéři vytváří nový produkt, používají princip prototypování – nečekají, až vymyslí dokonalý výrobek. Udělají první verzi, otestují ji, získají zpětnou vazbu a postupně ji vylepšují.
Podobně můžete přistupovat i ke své kariéře. Nemusíte hned dělat zásadní rozhodnutí, které změní celý váš život. Stačí malé experimenty:
Každý takový prototyp vám ukáže, jestli vás to dané téma opravdu baví, nebo jestli se chcete vydat jinam. I když zjistíte, že je to jen slepá ulička, bude to pro vás užitečná informace. Po cestě navíc můžete potkat zajímavé lidi, nebo natrefit na nečekané příležitosti, které byste z pohodlí svého pokoje nezískali.
Kariéra není sprint s jasně danou cílovou páskou. Je to spíš dobrodružná cesta, na které můžete zkoumat, objevovat, zastavovat se i bloudit. A i když občas ztratíte směr, není to prohra. Každá zkušenost vás může posunout blíž k tomu, co hledáte.
Pokud teď máte pocit, že vůbec nevíte, kterým směrem se vydat, začněte se poohlížet kolem sebe. Zkoušejte nové věci, seznamujte se s lidmi a nebojte se mluvit o tom, že zatím nemáte přesně nalinkovanou kariérní dráhu. Nebojte se využít i služeb kariérních poradců, kteří vám mohou pomoci strukturovat myšlenky a naplánovat další kroky.
Nečekejte, až budete mít jasný plán. Udělejte už tento týden alespoň jeden malý krok, který vás posune blíže k tomu, co vás baví!
Patříš mezi ty, kdo se při otázce „Tak co budeš dělat po škole?“ raději dívají do země, přehazují téma na počasí, nebo v duchu spřádají plán útěku?
Tento článek nabídne praktické tipy, jak se lépe zorientovat a na co je vhodné myslet, aby byl začátek o něco snazší.